Vendy
Ahojky,
No tak mě ke koníkům přivedla babička, ne že by jezdila to vůbec. Ale pan kopáček je její bratranec a asi před čtyřmi lety jel okolo babičky na koni, bavili se a on jí řek ať se zajde někdy povozit. Babička na koně by nešla, řikala, že je na to stará, ale zajeli jsme tam spolu na kole. Poprví jsem si koníky jenom hladila a krmila. Asi o týden později jsem přijela znova. To už jsem se svezla v ohradě, ale poprví na koni to si umíte představit. Nešlo mi to ale strašně mě to bavilo
Od tý doby jsem pak četla knížky o koních, brouzdala po internetu, hledala obrázky koníků a četla časopisy, všechno jsem chtěla umět a vědět
Pak jsem jezdila do Kácině tak jednou za tři týdny jenom se podívat a nachvíli povozit. Později jsme jezdili i na vyjížďky. Často jsem jezdila i v ohradě bez sedla jenom na ohlávce. Äsi rok a půl jezdím pravidelně každý týden někdy i častěji
Seznámila jsem se tam i s mnoho lidičkama, ale nejdřív tam nikdo nebyl v mém věku, ale pak tam přišla Majda, ta byla jen o rok mladší než já. Poprví co jsem jí viděl jsem se naní zlobila, protože měla mít Kryštůfka, na kterým jsem jezdila vždycky já. Tak jsem začala jezdit na Mikym, kterýho jsem si oblíbila snad ještě více, byl hodný, poslušný což o Krýšovi se říct uplně nedalo
A tak to šlo dál, začala jsem jezdit i na Bingovi, koníci se různě střídali. Na zábabě v létě mě Majda seznámila s Kikinou, s kterou je sranda největší, hodně mě toho naučila a učí, strašně se mi líbí jak jezdí a hlavně ty pády s těch koníků takové krásné ladnéjá se vždycky svalila jako bramboraMá cit pro koníky, chápe je. Přeju jí aby našla nějakého vysněného koníka, protože já vím, že budou spolu hvězdnej pár. V létě roku 2008 přišla do Kácině kobylka Elis, je to krásná tmavá hnědka s kvítkem na hlavičce. Poprvé jsem na ní jela na její šesté narozeniny. Trochu jsem se bála, ona to samozdřejmě vycítila, ale byla hodná, to až časem zkoušela dělat lumpárny, i teď občas dělá. Třeba cváláme přes louku a ona najednou uskočí, hele to je storm, a tady hele pampeliška, jako by to vživotě neviděla a přez tu louku jela nejmíň stokrát ona t ale ta mě toho naučila ze všech koníků nejvíc a stále učí, na té i teď nejraději jezdím, mám jí už docela prokouklou Ale na Silvestra 2007 jsme měli nehodu, běželi jsme po loce kde byl sníh a na jednom místě bylo pod sněhem bláto,Eli na něm uklouzla a spadla na zem a přilehla mi nohu. Já jsem se rychle vzpamatovala a hned jsem se koukla na Eli jestli se jí něco nestalo, ale ta naštěstí vztala a začala vykousávat trávu, která byla vidět. Nic se jí nestalo, což jsem nemohla íct o mně, já měla na noze sádru na dva měsíce. Ale už je to dobré a zase spolu rajtujeme
A po Hubertovi 2008 k nám zavítala Eliška a později i Gabča s oběma je tu velká sranda a je to tu hned zase veselejší
V okolních vesnicích je taky několik koníků a lidí, které mám ráda, ale kdybych tu ovšech měla psát a o všech zážtcích tak z toho je pěkně tlustej román
Ty zážitky z pokusu o skákání, zkouška pracovat s Krýšou v kruhovce a ty volovinky těch je nespočet A to bych bez Kikči nikdy nepozanaladouámije, že toho spolu ještě hodně zažijeme a přidají se i ostatní. Mám vás ráda a koníky taky
!!!!
(Elí, 9. 2. 2009 19:50)