JO KOPÁČKOV =)

Takže co říct.....asi začnu od začátku No takhže k jedžění mě přivedla cca před 4lety kamarádka. Začala jsem jedzdit jednou týdně do Lazce k Miladě Jezdila jsem většinou na Falíkovy, ten byl takovej flegmoušek a měla sem s ním nejdříve problémy, ale časem se to zlepšovao.  A bylo to tam moc fajne, ale po chvíli mě přestalo bavit jezdit jenom na jízdárně, proto jsem začala chodit do Sádku. Tam jsem chodila díky Barče, a tam to probíhalo na začátku tak, že co jsme si odpracovali,to jsme si i odjezdili. Jezdilo jse na vyjížďky, úplně poprví jsem měla pod sedlem Jitřenku a úplně jsem si jí zamilovala. Byla to nádherná haflinga s širokou lysinkou. Další vyjížďku jsem jela na Betynce. Byla tam nová a ještě drobátko vyjukaná a měla  strach z vody. Což nebylo vůbec dobré v době, kdy byli povodně a i tam kde nebyla žádná řeka,  bylo vody požehnaně. No a to mě Betka v lese sundala o strom. Jelikož místo inteligentního chození se jí chtělo skákat a já "velice" zkušená jezdkyně sem nic takovýho nečekala a byla sem velmi rychle dole a rozpláclá u stromu. U nich jsem i po 1. cválala a to na maličký kobylce Sendynce. A  na to si pořád pamatuju jelikož, když sem řekla, že nevím jak se cválá, tak mi na to MAruška řekla: " To nevadí všude je plno sněhu, tak budeš padat do měkkýho." A potom co přišla "trenérka" tak jsem odešla. Jelikož jsem měla úplně jiný představy no co. Potom jsem asi 2měsíce nikde nejezdila. Do tý doby, než mi děda oznámil, že zná jednoho pána co má koníky v Kácini...jeden den jsme se tam jeli podívat. Bylo to týden před dětským dnem. Tak jsme tam přijeli a děda si nějak povídal s p. Kopáčkem a já zatím koukala na koníky. Pak pan Kopáček oznámil,že se projedeme... Vyndal sedla a já poprví viděla westernový sedlotak jsem nejdřív jela na Krýšovy. To byla jízda jako...... a mě se prostě v tom westu nesedělo moc dobře, proto sem si ještě sedla na Bingiho do vojenskýho sedla. TO bylo něco se mnou zajel do přístřešku a já ho nemohla dostat ven A pan Kopáček mi nabídl jestli bych nechtěla jet další týden na den dětí do Konětop(tam jsem potkala i po 1. Lucku,ketrá čekala malou Barunku). Tak bych vodila děti atd. Tak jsem řekla, že JOPo týdnu jsem tedy přijela a pan kopáček řikal, že si můžeme vybrat, že buď se budeme střídat na Krýšovy, nebo můžu jet na Píďovy. Mě se Píďa strašně líbil, tak jsem řekla, že si vezmu jeho. No nevím jestli jsem udělala dobře, ale do teď si to  každej kdo jel pamatuje a pan Kopáček mi to i po 3letech předhazuje ale nedivím se na tu jízdu ani já nezapomenu.(detaily radši psát neubudu)....Píďa byl pěknej hajzlík,ale přesto ho mám děsně ráda a strašně mě mrzí, že nám ho odvezli jelikož jsme si s ním užili plno srandy a byl i moc šikovnej, až na tu jeho vychytralost atd. Potom bylo mnoho vyjížděk atd.  S Majdou jsem se seznámila asi přes Janičku, jelikož spolu chodili do třídy a potom jsme se potkali i u Kopiho. S Majdou se bavím celkem normálně pořád, ale tu zatím nej kamarádku od koníků jsem potklala až na zábavě u koní a sesznámila jsem se sní skrz majdu no. Zrovna měla ruku v sádře. Ten den jsme se nijak nebavili,ale to jsem ještě vůbec netušíla, že pro mě bude opravdu něco zanmenat. Teď už to vím. A zase se vrátíme ke koníkůmTeď nejčastěji jezdím Krýšu. Je to takovej tupounek. pěkně tvrdohlavej. ZAali sjme trénovat a pořádně něco dělat. a Myslím, že tok něčemu bylo. Už z něj nebyl ten tupoun co byl rád, že de,ale koník co skočí s lehkostí metr...zvládne předběhnou i Binga a prostě pohodovej koník. Jenže to se o něj začalli zajímat majitelé a vše začalo jít z kopce Teď je na tom Kryštůfek skoro stejně jako na začátku Před 2rokama jsem začala chodit do stáje kde v tu dobu byli 3koníci. Byla to stáj kousíček od mého bydliště. Je to tam moc fajn a ještě pořád tam chodím. ejdřív jsem měla nejradějí valáška Béďu. Měl úžasnou povahu a vzhledově to byl koník mích snů.bohužel měl nemocnou nožičku u musel být utracen. BYla jsem ráda, že mi to pani Vařeková zavolala, jelikož nevím co ybch dělala, kdybych přišla do stáje a Bedříšek nikde Strašně dlouho sem kvůli němu brečela. Ale potom jsem to nějak překonala a začala jsem se zajímat o druhého valáška, kterému se nikdo nevěnoval. BYl nekomunikativní a lekavej. Nejdřív jsem si sním nerozumněla, ale tedď je to moje obrocská láska a jsem ráda, že ho mám a vážím si toho co jsme dokázali. JElikož už to není jenom rvaní  kdo je silnější nebo kdo má větší výdrž. Už si rozumíme, jsme dokonce i sehraaní atd...Ukopiho jsem všichni veliká parta. Ale momentálně spíš taková    velká a silná 3(4) a to Vendy+Kiki+Eli+ (Gábí)Gabča je v záávorce jelikož sice emá kobylku u kopiho,ale stejně k nám patří. Už se nesmím rozepisovat, jelikož by to bylo jinak ještě delší  A teď budu mít svýho koníka. Ještě před rokem jsem ho moc nehctěla, jelikož jsem měla Krýšu a  MAríska. Jenže teď Krýša je zase zkaženej a u maríska ve stáji taky neni vše OK TAkže sem ráda, že mi rodiče koupí vlastního Snad nám to bude klapat.